Gejša / Geisha

Pohádka pro malého chlapce

(Červen 2002)
V údolí vysoko v horách.

Byla uschována mezi růžovými okvětními lístky a plastovými okenicemi, skleníková gejša.
Procházela se v jasmínových sadech, kde snila o všudypřítomné naplňující kráse.
Občas večer, když v údolí padla sametově propichující tma, zdával se jí sen zrůdy.
Zběsilý drak rozežral nic netušící dech mladé ženy.
Barevné milující korálky vytlačily rudé důlky na husím krčku. Draly kůži, trhaly nitky, z kterých prýštila voda života – mísila se s nočním vánkem a prchala k modrýmu nebi.
Vodičko, kde se mám skrýt, kam mám utéct, ptala se malá gejša, pokaždé běžící z růžového sadu daleko do tmy. Bolesti noci se nebojím, šeptala, celé tělíčko se jí třáslo touhou. Nožičky svázané v malá kopýtka prudce tloukly okolo sebe.
Stávej! Stávej volali. Tvoje vlásky utíkaly údolím dolů do města.
Za spoustou dlouhokrátkých uliček něco svitavě zabušilo. Diamanty, perly, opály, smaragdy, jantary, rubíny, malachity hvězd.
Srdíčko přestalo být.
Cestička stoupající nahoru z města rozpálenými prašnými tunely, který obklopoval ostrý, houževnatý, suchomilující vysoký kaktus. Až tam, co byla jeskyň.
Drak, bolest, zloba, nechuť, nemilost, stesk, touha, kovový mřížový okna, zelený kýbl, dezinfekce, mdloba, tady zůstala.

Po kamínkách brodící se vodou, šahající na smrt, procházející štěstím, došel k dračí sluji, rytíř ze západních zemí.
Už nevím proč? I zatoužil po malé svázané nožce. Rozhodl se zůstat u sluje a počkat.
Čekal příliš dlouho, ale nenudil se.
Jednou v noci, teď si nejsem jistá, možná byl docela pěknej den, se gejša rozhodla darovat svoji bílou krev z černýho bříška. Drak rozřízl svým drápem na malíčku její kulatý pupík. Princ položil ouško na její zbytek. Její bílá krev stoupala do jeho hlavy. Proudila jeho tělem až k palcům u noh.
Ztratila našla uschlým, okvětním lístkem.
Odešla.
Rytíř se zaštěstil a žil.

Dodatek: zelený kýbl mám v koupelně u záchodku, to ostatní viz. str. 155.

A Story for a Little Boy

June 2002
A valley high in the mountains.

She was hidden among rose petals and plastic shutters, the glasshouse geisha.
She walked in jasmine gardens, dreaming about the omnipresent fulfilling beauty.
Some evenings, when the velvet pricking darkness fell, she had a dream of a monster.
A ferocious dragon devoured the breath of a young unsuspecting woman.
Colourful loving beads made red spots on goose neck. They tore the skin, the threads where water of life sprang – it mixed with night breeze and fled to the blue sky.
Water, where can I hide, where can I run to, little geisha asked, running from the rose garden far to the dark. I am not afraid of the pain of night, she whispered, her body whimpering with desire. Her feet tied to little hooves banged around. Get up! Get up, they called. Your hair ran away down the valley to the town. Behind lots of longshort alleys something flashed with a bang. Diamonds, pearls, opals, emeralds, ambers, rubies, malachites of stars. The heart stopped beating.
The path winding up from the town through scorching dusty tunnels, surrounded by sharp, resilient, drought loving tall cacti. Up to where the cave was.
Dragon, pain, anger, aversion, longing, desire, metal latticed windows, green bucket, disinfection, faint stayed.

On pebbles wading through water, touching death, walking through happiness, a knight from western countries reached the dragon’s cave. I don’t know why. He set his heart on the little tied foot. He decided to stay at the cave and wait. He waited too long but he wasn’t bored.
Once at night, now I’m not so sure, maybe it was a nice day, the geisha decided to give her white blood from black belly. The dragon slashed her round belly with his claw. The prince laid his ear on the rest of it. Her white blood rose into his head. It flowed through his body down to his big toes.
She lost, she found by dry petal.
She left.
The knight happied and lived.

Note: the green bucket is in my bathroom next to the loo, the other things see p. 155.